Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chov užovky červené

 

Chov:

  K chovu užovek červených stačí středně velké terárium, které je univerzálně zařízeno. Zde je nutné zdůraznit aby bylo dobře zabezpečené a nikde nebyly větší skuliny a mezery, kterými by se mohla užovka protáhnout. Je totiž vyhlášena svými útěky a takto malý had se opravdu velmi těžko v bytě hledá, nehledě na to je velmi rychlá. Velikost terária  pro dospělého jedince by měla být minimálně 70x40x40 centimetrů. Dále je velice důležité větrání, které by mělo být provedeno tak, aby uvnitř nevznikal průvan. Jako substrát na dno je možné použít různé druhy kůry, hobliny, kokosovou drť / lignocel /, nebo také křemenný písek. V teráriu by neměla chybět větev na lezení, nádrž s vodou. Důležité je také vyhřívání dna jelikož tyto užovky se převážne zdržují právě zde. Doporučené je příležitostné osvětlování pomocí obyčejné zářivky, ale plně postačí topný kámen. Teplotu udržujeme mezi 22°C - 28°C přes den. V noci snižujeme teplotu na 18°C. Vlhkost se udržuje každodením rosením ráno , nebo večer. Užovky červené velmi dobře příjmají potravu. Jako potrava jim poslouží ze začátku myší holata později malé myši a v dospělosti zvládnou jednodení kuře, nebo mládě potkana. Přezimování pro tyto užovky není nutné pokud nepočítáme s odchovem mladých. V opačném případě v zimě snížíme teplotu na 15°C ( avšak užovky se i dobře páří bez zazimování). V teráriu udržujeme čistotu, často měníme vodu a ihned odstraňujeme veškeré exkrementy.

Rozmnožování:

Hadi by měli být starší 3 let a měli by dosahovat délky minimálně 100 centimetrů. Gravidita samic je dlouhá 60 - 100 dnů. Samice je schopna vyprodukovat 2 -3 snůšky po 5 - 25 vejcích za rok. To však nelze doporučit, jelikož se tím velice zatěžuje a oslabuje organismus samic. Je tedy vhodné povolit jen jedno rozmnožení v roce. Inkubační délka vajec je závislá na okolní teplotě. Inkubační délky byly při různých teplotách zjištěny v těchto hodnotách : 25°C - 90 dnů, 27 - 30 °C - 51 - 70 dnů, 32 °C - 53 dny. Rozměry mláďat se pohybují 26 - 40 centimetrů, obvykle 26 - 31 centimetrů délky. Mladé užovky je většinou třeba několikrát uměle nakrmit, poté začnou sami brát ochotně myší holata.

Zakalení a svlek:

 

Jelikož hadí pokožka není kdovíjak pružná a zabraňuje hadovi v růstu, je potřeba jednou za čas starou kůži vyměnit. Toto svlékání se odborně nazývá ekdyse (obecně se tomu říká zakalení). Je to proces, kdy se mezi starou a novou pokožkou vytvoří šedomodré mazivo a proto had vypadá tmavší a oči má jakoby zakalené. Nejde tudíž o žádnou nemoc. Tento proces zakalení trvá zpravidla 3-5 dní (jde pouze o informační časový horizont - každému jedinci může tento proces trvat kratší, delší dobu). Had během tohoto období ztrácí vidění, proto se může více než kdykoliv předtím zahrabávat do substrátu, či jinak se schovávat a také může být při vytahování z terária lehce podrážděný. Odtud pramení nejvíce hadích kousnutí.

Po tomto se had odkalí (získává původní barvu), ale stále nevidí. V tomto období znovu 3-5 denním následuje samotné svlečení z kůže. U zdravých jedinců je svlečka souvislá, bez jakýchkoliv cárů kůže. Může se ale stát, že i zdravý jedinec se nesvleče celý, v tomto případě je dobré namáčet toto místo vlažnou vodou a masážními pohyby ve směru šupin starou kůži odstraníme. Vše by mělo jít hladce bez jakéhokoliv odporu. U svlečky hlavně kontrolujeme, zda-li si had svlékl kůži v oblasti očí a konce ocasu.

V tomto období je také třeba více rosit terárium a je možné rosit také hada, aby samotný svlek proběhl co nejklidněji. Ne však tolik, aby se nám tvořili plísně v teráriu či na samotném hadovi, jehož kůže je k těmto plísním náchylná a velmi ztěžka se jí pak zbavuje. K co nejzdařilejšímu průběhu svleku také doporučuji mít v teráriu nějaká drsná místa (větve, kmeny, kameny apd.) o které si pak had otírá hlavu, a odkud se také začíná svlékat. Je-li terárium hladké (tzv.karanténí), zpravidla může takto dojít k potížím.

 

Určení pohlaví:

Určení pohlaví dle zraku - jedním z kritérií je, že samec má za kloakou mnohem delší ocas než samice a samička má před kloakou jakoby "schůdek" - mezi kloakou a ocasem je malý stupínek, tak aby do kloaky mohl vniknout samcům hemipenisem snáž, kdežto u samce přechází kloaka souvisle k ocasu. Je třeba ale aby byla užovka pořádně "vyprázdněná", jinak to vždy bude vypadat na samici. Jak jsem ale zmínil výše, toto určení není nikdy 100%.

Určení pohlaví palpováním - palpace je způsob jak zjistit pohlaví u mladých a malých užovek tím, že vlastně vymačkáváme samcovy hemipenisy. V případě, že se nám objeví hemipenis jde na 100% o samečka, zbytek jsou samice. Zde je ale riziko, že sameček svůj hemipenis může zadržet (zatvrdlý hemipenis) a domněle jej pak můžeme vydávat za samičku. Nicméně je to velmi nepravděpodobné a řekněme, že zde je účinnost přesného určení 99%.

Určení pohlaví sondováním - je naprosto spolehlivý způsob, jak přesně určit pohlaví. Do kloaky se zavádí sonda (kovová tyčinka po obou stranách zakulacena) přímo k tomuto určená a v momentě, kdy je kloaka prostupná (do hloubky) na 1-3 štítky jedná se o samičku. V momentě kdy nám sonda "zajede" na 4-7 štítků jedná se o samce. Oříškem pro chovatele vzhledem k určení pohlaví může být právě hranice mezi 3-4 štítkem, ale to se stává zřídkakdy.

 

Inkubace vajec:


Takže pokud Vám samice po plánovaném (i neplánovaném) páření vykladla snůšku vajec, je třeba vejce někam umístit. Oním někam je myšlen hlavně inkubátor. Na trhu je mnoho typů inkubátoru od suchých po vlhké a inkubátory vyrobené podomácku nebo je možné zakoupit již profi inkubátory. 

V mém chovu se mi osvědčil suchý inkubátor. Jde o inkubátor, kde teplo uvnitř inkubátoru zajišťuje vrchní topení, tudíž se vlhko udržuje v substrátu a nehrozí nám srážení vody na horní stěně a skrapávání kapek vody na samotná vejce. Tento inkubátor je cenově dostupný a hlavně - můžete si jej při troše šikovnosti zhotovit sami.

Je to vlastně skleněná nádoba (řekněme nízké akvárium) na jehož dno a boky je nalepen polystyren o tloušťce 1,5 cm. Na tento polystyren je pak znovu nalepena další vrstva skla (kvůli snadnější údržbě). Jako víko pak slouží odřezek polykarbonátové desky na které je uchycen topný kabel o síle 25W. Teplotu uvnitř inkubátoru mi hlídá termostat ATC - 300 s digitálním ukazatelem, automatickým spínačem a časovačem. Za dobu co vejce inkubuji jsem také přišel na to, že u těchto typů netřeba nějakých ventilátorů pro přívod čerstvého vzduchu. Vždy postačí, když víko jednou denně nadzvednete (vzduch se uvnitř inkubátoru vymění) a vejce se takto inkubují zcela bez problémů. Jak jsem již výše napsal, samotný inkubátor není nikterak náročný na výrobu a jsem přesvědčený, že každý trochu šikovný chlap, nebo hoch, je schopen si takový inkubátor zhotovit sám. Já sám jsem si jej zhotovil podle tohoto návodu, takže zde nechávám odkaz LITTLE TIKES

Takže inkubátor již máme. Samotná vejce ale musíme umístit na nějaký substrát. Mě osobně se nejvíce osvědčil vermikulit. Před samotným uložením vajec na tento substrát vermikulit spařím vařící vodou a pak nechám vychladnout. Potom z něj vymačkám přebytečnou vodu. Je třeba dbát na to, aby substrát nebyl mokrý, nýbrž pouze vlhký (při stisknutí substrátu spadne maximálně 1 nebo dvě kapky). Na takto připravený substrát pak pokládám vejce, která do poloviny výšky zahrabu. V samotném inkubátoru je pak potřeba udržovat konstantní teplotu, nejlépe kolem 28°C a také vlhkost. Tu jsem nikdy ale neměřil, takže Vám přesné hodnoty neudám. Každopádně na dno inkubátoru spolu s vejci umisťuji vždy jednu nádobku (vaničku) s vodou, která mi potřebnou vlhkost při inkubaci udržuje. V takových podmínkách se mi mladé užovky líhnou se 100% líhnivostí a v průměru za 64,7 dní od vykladení snůšky. Mláďata si na svět kožovitý obal proříznou (častokrát na vícero místech) vaječným zubem, který následně ztrácí. Z vejce pak ještě cca 36 hodin jen tak "vykukují", než se rozhodnou vejce opustit a začnou tak nový život.

Co ale dělat, když jsem snůšku nečekal a vermikulit není po ruce? Je mnoho alternativních řešení. Dočasně (nebo i po celou dobu inkubace) můžete použít i jiné substráty. Někomu se osvědčil lignocel, jiným zase mech, dalším pak rašeliník. Když mne takto překvapila samička poprvé, narychlo jsem koupil v květinářství keramzit, ten jsem promíchal s lignocelem a než jsem sehnal vermikulit, inkuboval jsem takto vejce cca 10-14 dní. Naprosto bez problémů.

Při inkubaci je třeba pro správné líhnutí dodržovat také určitá základní pravidla, mimo podmínky, které jsem výše uvedl. Tak tedy: Objevíte-li v teráriu snůšku vajec a vidíte, že samice stále vejce klade, vyčkejte pokud možno až samice vyklade poslední vejce. Při časném odebírání vajec by jste samici mohli polekat a ta by zbylá vejce mohla zadržet - co je důsledkem popisovat nemusím. Dále. Objevíte-li snůšku třeba ráno (podobně jako já poprvé) a vejce budou navzájem slepená, nesnažte se je od sebe odtrhovat nasílím. Můžete poškodit kožovitý obal a vejce je pak nenávratně pryč. Zkuste od sebe oddělit jen ta, která půjdou a zbylý "hrozen" radši uložte tak jak je do substrátu. Následně zahrabejte tak, aby byla vejce aspoň trochu v substrátu (ne však zahrabat úplně). Důležité také je s vejci příliš nemanipulovat, neobracet a neotáčet! Vejce užovek se nelíhnou jako vejce ptačí, která se nahřívají a pak otáčí. Tak jak vejce uložíte do substrátu, tak v takové poloze by se měla líhnout až do samotného vylíhnutí mláďat.

Může se ale také stát, že i přes dodržení všech těchto podmínek i pravidel se začnou po nějaké době vejce propadat, plesnivět, žloutnout, zapáchat a podobně. S největší pravděpodobností půjde o vejce neoplozená a i kdyby jste se snažli sebevíc, nic s tímto stavem neuděláte. Není to tedy způsebeno tím, že jste něco zanedbali, ale přírodou. Taková vejce odstraníme co nejdříve, aby nám třeba plíseň nepřešla na zdravá vejce.

Nutno říct, že není nic lepšího pro každého chovatele, než vidět, že se odchov podařil a ta malá stvoření se líhnou na svět. Do budoucna přeji všem, kteří se o odchov budou pokoušet mnoho štěstí a samozřejmě také radosti.

Rozkrmování mláďat:


S touto problematikou se může setkat každý z Vás a to v případě, že si budete chtít koupit mládě užovky, které skutečně nebude rozkrmené. To že had ze začátku nežere, však nutně nemusí znamenat, že máme nerozkrmené mládě. Je spousta faktorů, které žravost mladého hada mohou ovlivnit, jako třeba nové prostředí, nebo málo úkrytu a stres z toho, že na něj pořád někdo kouká atd.

U novorozených mláďat to pak může být z toho důvodu, že mláďata se prvních 14 dnů po vylíhnutí živí zbytkem "žloutku" z vajíčka. Navíc do této doby zpravidla přichází první zakalení (ekdyse) a pak také svlek. Takže co se týče mláďat tam první holátka předkládáme až ve chvíli, kdy se nám mládě poprvé svleče.

Je spousta prodejců, kteří Vás za účelem co nejrychlejšího zisku budou klamat a tvrdit, že hádek už je rozkrmený, že je navyklý na holátka třeba jednou týdně a že má v brzké době znovu žrát... Vy si Vašeho vysněného hada přivezete, nebo přinesete domů, v daném termínu mu předložíte myší hole a ono nic. Tohle pak zopakujete ještě několikrát a po pár dnech začnete být značně nervózní. Ona nervozita se pak stupňuje s každým dnem a každým týdnem. V případě, že Vám ono mládě myší hole (předkládáme nejmenší tedy 1-2denní) nepozře ani v období 1 týdne přistoupíme k nastříhávání holat...

nastříhávání holátek - je prvním krokem, jak probudit chutě k samostatnému žraní mladé užovky. Samotné hole nastřihneme v oblasti bříška a horní strany hlavy. K tomu nám poslouží malé nůžky, nebo také žiletka. Pach střívek a mozečku hada dráždí a had by měl takto "upravené" hole pozřít. Jedna rada - dejte takto nastřižené hole, společně s hadem do nějaké menší krabičky, nebo menšího prostoru, kde nemusí potravu hledat po celém teráriu a klidně je spolu nechte i přes celou noc, kdy na něj "necivíte". V případě, že ráno k této krabičce přijdete a hole tam nebude, máte na půl vyhráno. Nechte hadíka zhruba týden vytrávit a pak mu znovu zkuste předložit živé holátko. Pokud si jej neveme opakujte pokus s nastřiženým holetem. V tom horším případě, že takto předloženou potravu had odmítne, budete muset nastoupit k násilnému krmení.

násilné krmení - ještě donedávna mne tento problém nepotkal, ale před pár dny jsem si koupil samičku guttaty Tess, která byla týden po prvním svleku (věděl jsem že není rozkrmená, ale prodejce říkal, že s tímto neměl nikdy problém a guttaty mu začaly vždy žrát více méně samy - teď už vím, co bylo to "více méně"...), proto jsem ji doma večer předložil holátko...Jáké bylo mé nadšení, když jsem viděl, že se mu zakousla do dupky a pocit, že je to super, že prodejce měl pravdu a rozkrmování se mi vyhne. Jenže než tahle myšlenka stačila uzrát, Tess holátko pustila a dobrou hodinu už o něj nejevila absolutně žádný zájem. Proto jsem pak několikrát nastoupil na předchozí "recept" s nastřiháváním, ale ani to nezabralo - a časem proto nebylo zbytí. Nutno říct, že v tomto směru jsem neměl absolutně žádnou zkušenost a měl jsem z toho patřičné obavy. Ty se ještě vystupňovaly, když jsem začal Tess tlačit hole do tlamy, ale holka nespolupracovala  a nechtěla polykat. Po pár minutách marného boje jsem musel rozříznout holátko na menší kusy (nic pro slabé nátury) a začali jsme nanovo. Tess jsem tedy znovu otevřel tlamu pomocí kovové z obou stran tupé (zakulacené) tyčinky  - někdo používá sondy na určení pohlaví - a do takto otevřené tlamy jsem začal "nasouvat" kousíčky holátka, které jsem lehce pokapal vodou, aby to lépe klouzalo - někde se doporučuje i bílek z vejce. Onou tyčinkou jsem pomalu (opravdu velmi pomalu) začal tlačit na kousky holátka a zasouvat jemným tlakem do krku, až do takové hloubky, než začala Tess spolupracovat a polykat (kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak bych to připodobnil k naplňování mikulášské ponožky dárečky)...tohle jsem opakoval se všemi kousky, nicméně je to dost pracné, protože se ony kousky holátka tlačily tam, kam neměly.

Nemusíte však nutně holátko stříhat, jde to i s celým, nicméně je to o něco obtížnější, vzhledem k měkké části těla za hlavou holátka, ale znovu jde "nasoukat" pomocí sondy na určování pohlaví.

Musím říct, že tohle krmení není nic pro slabé nátury. Já sám jsem byl po tomto krmení tak rozklepaný, že mi nohy samy poskakovaly v rytmu té nejrychlejší latinské hudby a ruce se mi třepaly tak, jako bych měl na krku už osmdesátku...Nejhorší na tom ale je, že to asi není nic příjemného pro samotného hada. Jsem přesvědčený, že je to pro něj stejně stresující a tak by se vše mělo odehrát co nejrychleji, ale přitom také co nejšetrněji a nejopatrněji k zdraví a vitalitě samotného hada.

Krmení po tmě - asi jste tento termín ještě neslyšeli, ale nejde v zásadě o nic nového - je to mnohými teraristy osvědčený "pracovní" postup, jak zkusit donutit hada, aby jedl sám, který jsem si takto pojmenoval. V minulosti jsem musel svou guttatu již 3x násilně krmit a schylovalo se k tomu počtvrté. Předložil jsem čerstvé novorozené holátko, ale opět žádné známky po samostatném žraní. Rozhodl jsem se tedy, že nechám holátko spolu s hadem přes noc v krmné krabičce (krabička, která má otvory, kudy proudí vzduch, tak aby se Vám had neudusil), nicméně je červen stmívá se až po deváté a tak dlouho se mi čekat nechtělo. Vzal jsem tedy krabičku společně s hadem, schoval ji do tmavé místnosti (skříň v předsíni) a čekal co se bude dít. Po cca půl hodině jsem pomalu do skříně nakoukl a k mému úžasu měla gutka holátko v sobě!!! nádhera - snad jsme tenhle boj, zvaný násilné krmení, spolu s Tess (guttata) vyhráli... :o)

 

dscf1003.jpg

 

dscf2335.jpg

hjgkz.jpg

dscf3915.jpg

dscf2539.jpg

dscf2542.jpg

dscf2282.jpg

dscf3148.jpg

dscf3193.jpg

dscf3206.jpg

dscf3280.jpg

Hadí embryo

dscf3284.jpg

Hadí embryo - detail

 

 
 

 


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 55635
Měsíc: 345
Den: 13